Spánkový trénink

Rodiče jsou často tak vyčerpaní, že mají pocit, že je spánkový trénink jediný způsob, jak začít spát a cítit se odpočinutě. Často však stačí pochopit, jak má reálně spánek dítěte v určitém věku vypadat a nežít s představou, že spí děti celou noc, bez toho, aby nás potřebovaly.

Maminky bývají v prvním roce života dítěte velice obětavé, a to do okamžiku, kdy jsou naprosto vyčerpané, nemají žádný čas pro sebe, nedokážou se postarat o sebe, domácnost, partnera, natož pak o své dítě. Přestaňme si vytvářet přehnaná očekávání o spících dětech během celé noci a ve své postýlce, o dokonale uklizeném domě, navařeném tříchodovém obědu, času na všechny své přátele apod. Tato očekávání v nás vyvolávají pouze pocity neúspěchu, zklamání, selhání a frustrace. S takovými pocity pak snadno podlehneme tlaku okolí, že máme nechat dítě vyplakat, protože to přeci funguje. Ale opravdu to tak je?

Jak to s tím spánkovým tréninkem opravdu je?

Tvrzení trenérů: “Aby dítě spalo celou noc, musí se naučit samo-uklidňování (samostatného usínání).”

Samo-uklidňování (z anglického self-soothing) je termín, který vytvořil Thomas Anders v 70. letech 20. století, a je to opak signalizace. Anders termín nevytvořil proto, aby byl používán k prosazování myšlenky, že se dítě může samo uklidnit ze stavu vysokého stresu, až nakonec klidně usne. Tento pojem byl vytržen z kontextu.

Dítě má 6 stavů vzrušení, a pokud se dostane do bodu, kdy je vzrušení nadměrné nebo je dítě naprosto zaplavené stresovou situací, spaluje velké množství energie. Jediným způsobem, jak v takové situaci dítěti pomoci, je pomoci mu regulovat energii na nižší úroveň, což zahrnuje rodičovský kontakt a podporu. Dítě neumí samoregulovat takové vzrušené, naopak ho ještě zvýší až se nakonec dostane do takového stavu, kdy spaluje tolik energie, že nemůže usnout vůbec nebo usne z naprostého vyčerpání. I proto dítě pláče více a více, pokud podstupuje spánkový trénink formou Ferberovi metody, tedy kontrolování po určitých časových úsecích. To, že dítě nakonec usne, je vlastně poslední mechanismus ochrany mozku před naprostým vyčerpáním energie (Shanker, 2016).

Separace dítě zaplavuje stresem. To, že přestane plakat neznamená, že necítí úzkost. Podle Tracy Cassels (2011) je prokázáno, že kojenci a starší děti často projevují behaviorálně-fyziologický nesoulad. To, že dítě mlčí, může znamenat, že zažívá vnitřní utrpení. Spánkový trenéři neučí děti spát! Učí je přestat signalizovat jejich potřeby – nekomunikovat, protože stejně nikdo nepřijde a nebude na jejich potřebu reagovat kontaktem.

Tvrzení trenérů: “Spánkový trénink funguje okamžitě a dlouhodobě.”

Opuštění dítěte a jeho následné vyplakání může opravdu u některých dětí fungovat, přestanou signalizovat a začnou spát nějaký čas celou noc. Jedná se ale o vypnutí organismu dítěte, nikoli o uklidňující, samoregulační nebo trénované spaní. Gordon Neufeld ve své studii se 411 kojenci ve věku 6-12 měsíců, kteří byli trénování pomocí vyplakávání nebo jinou formou tréninku zjistil, že u 42% dětí neměl trénink na noční spánek vůbec žádný vliv.

Je to opravdu jen pár nocí? Nebo musíte trénink několikrát zopakovat?

Trénink spánku není dlouhodobé řešení, proč? Protože nejdete do hloubky, neřešíte příčinu toho, proč je spánek takový, jaký je. Nezohledňuje regrese, spurty, nemoci, vývojové milníky růst zubů nebo separační úzkost. Děti, které prošly spánkovým tréninkem, stále prochází všemi běžnými problémy se spánkem, jako ostatní v jejich věku, ale pokud se naučily nesignalizovat, pak bude mnoho z nich ležet v postýlce vzhůru a nebudou volat rodiče. Pokaždé, když dítě projde regresí, úzkostí, vývojovou změnou, bude možná muset rodič trénink zopakovat. Je to tedy opravdu pouze pár nocí? Pamatujte na to, že nic v rodičovství nemůžeme rychle opravit. Ani se nezabýváme problémem, který je potřeba opravit, ale jednáme s jedinečnými lidskými bytostmi.

Tvrzení trenérů: “Je důležité, aby miminko usínalo samostatně.”

Aby děti vyrostly a osamostatnily se, musí mít silnou vazbu na rodiče. Největším předpokladem osamostatnění je ve skutečnosti to, zda má dítě bezpečnou citovou vazbu (attachment) alespoň k jedné pečující osobě (Branious, 2017). Abychom bezpečné citové vazby dosáhli, musíme citlivě a důsledně reagovat, abychom dětem pomohly věřit, že budou jejich potřeby naplněny (ve dne i v noci). Podle Neufelda a Matého (2005) se attachment vyvíjí postupně. Dítě musí projít první fází vývoje attachmentu, aby mohlo projít i tou další. K bezpečné citové vazbě dochází pouze tehdy, když pečovatel umožní dítěti cítit se v bezpečí, viděno, klidné a bezpečně. Potřebuje tuto jistotu ve vás, aby se mohlo stát samostatným.

Tvrzení trenérů: “Naučíme dítě spát.”

Dítě nemůžeme naučit spát, spánek je biologická funkce, stejně jako potřeba jíst nebo vylučovat. A to je nutné pochopit. Usínání není v naší vědomé kontrole – to platí i pro dospělé. Čím více se snažíte přinutit usnout, tím těžší to ve skutečnosti je. Rodič dítěti nediktuje nebo ho netrénuje, aby spalo. Tyto procesy řídí homeostáza a cirkadianní rytmus těla.

Hormony vyvolávající spánek vytvářejí spánkový tlak, dokud nedosáhne do bodu, kdy absolutně potřebujeme usnout. Tento tlak celý den roste a dosáhne svého vrcholu v noci, kdy obvykle pozorujeme nejdelší blok spánku. Dále našim tělesným hodinám pomáhá světlo a tma.

Pokud je dítě v těsném kontaktu s matkou hned po narození a nemá žádné zdravotní problémy, pak většinou spí velmi dobře a bude spát přesně tolik, aby ulevilo spánkovému tlaku a mohlo pokračovat v budování dostatečného tlaku pro noční spánek. U některých dětí stačí 20 minut, u jiných je potřeba spánek dvouhodinový.

Dítě nemůžete naučit spát, jejich tělo ví, kdy potřebuje spát. Dítě můžeme naučit zdravému postoji ke spánku a naučit ho, že jeho spánkový prostor je příjemným místem, kde může relaxovat.

Reference

Brainious. 2017. Stephanie Brilliant, (documentary).

Cassels, T. 2011. “Educating the Experts—Lesson One: Crying.” Evolutionary Parenting. Retrieved from http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-onecrying/.

Neufeld, G., and G. Maté. Hold on to Your Kids: Why Parents Need to Matter More Than Peers.Toronto: Vintage Books Canada, 2005

Shanker, S. 2017. “Transcripts for Foundations 1.” The MEHRIT Centre. Peterborough, ON.

Leave a Reply

%d bloggers like this: